Moje první pěší pouť

Nejsem žádný pisálek, ale ráda bych se podělila o dobrou zkušenost …

Začátkem roku se událo něco, co mě přimělo zamyslet se a tak trochu mě postrčil i můj zpovědník, který mi řekl, abych vykonala nějakou oběť – prosbu o spásu duše. Napadlo mě, co třeba pěší pouť – ty by byla oběť. Touto myšlenkou jsem se zabývala už delší dobu, ale zatím jsem na to neměla … ještě jedna operace a pak to snad půjde … letos určitě!!! Nebyla to sice hned ta první pěší pouť, která byla v dohlednu, protože jsem byla krátce po operaci, ani druhá, protože jsme ve stejný termín měli sraz ze základky po 30-ti letech, ale třetí by už mohla vyjít … že by v srpnu na Velehrad?

Pouť je možné vykonat, pokud je na tom člověk přiměřeně zdravotně dobře. Fyzickou kondici bych jakž takž měla, nebo aspoň rok od roku je lepší a lepší, což jsem na sobě pozorovala z  výletů na kole, které míváme každoročně o prázdninách. Kondice a relativně dobré zdraví byl další důvod proč jít na pouť – poděkovat Pánu Bohu za dar zdraví. Takže po mnoha letech se mi zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem si už troufla - s manželem na telefonu, jako pojistku v případě nezdaru .

Proč se chodí na pěší poutě? Především na znamení pokání, další důvod je vděčnost Pánu Bohu a třetím důvodem pouti je prosba. Jelikož jsem doposud žádnou pouť nevykonala, přečetla jsem si brožurku (www.fatym.com), „POJĎTE S NÁMI …“ - abych věděla „do čeho jdu“ – hodně mi pomohla, a díky ní jsem zcela pochopila smysl pěší pouti, jinak by to byla pouhá turistika, nebo pochod. Teorie je jedna věc a praxe druhá, k tomu se každý musí propracovat a jak jinak než to zkusit. O pěší pouti na Velehrad jsem věděla již několik let, protože znám hlavní organizátory P. Dundu a P. Peňáze. Letos se konala již

IX. PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD V SRPNU 2009

Poutníci vychází ze 4 hlavních a 4 vedlejších světových stran – z toho vzniklo pěkné pojmenování - „Hvězdicová pout“. Někteří šli už po deváté, aby se sešli na posvátném Velehradě, já poprvé. Letos na duchovní podporu Sv. otce Benedikta XVI.

Motto pouti: "RADOST PRO VŠECHEN LID" (Lukáš 2,10)

Severní proud „olomoucký“ vyšel z Olomouce. Je pravda, že dva nadšenci s plnou polní vyrazili už v neděli 16.8.2009 z Opavy (Opava-Žimrovice - Budišov nad Budišovkou – Jívová - Velká Bystřice – Olomouc), aby se připojili v Olomouci k severnímu proudu. Tak tedy ve středu 19.8.2009 severní proud vyšel směrem na jih přes Nemilany, Dub na Moravě, Tovačov do Kojetína. Ve čtvrtek z Kojetína přes Zlobice, Zdounky, Divoky, Kamínka do Cetechovic. V pátek z Cetechovic přes Staré Hutě na horu sv. Klimenta, kde se sešly a spojily skoro všechny proudy kolem 13. hodiny a po krátké promluvě jsme ve dvou proudech putovali do Boršic a Buchlovic. V sobotu na poslední etapě na Velehrad bylo pěších poutníků už 430. Severní proud měl proměnlivou účast od 18 do 28 poutníků. Po cestě z Buchlovic jsme si uvili věnečky z polního kvítí a udělali si kříže. V dopoledních hodinách jsme před Velehradem na kolenou děkovali hlavně Pánu Bohu, že jsme mohli putovat a že jsme došli na Velehrad – hlavní město Evropy. Před mozaikou Matky Unie - Panny Marie Matky jednoty křesťanů jsme obnovili zasvěcení a položili zde své věnečky a křížky. Ve 12 hod. nás slavilo mši svatou přes šest set poutníků.

Duchovní téma IX. pouti bylo sedmero svátostí. Někteří z poutníků byli zapojeni do úkolů - přenášek na toto téma, po kterém následovala půl hodina ticha – rozjímání při pochodu – ideální příležitost přemýšlet o sobě, o blízkých a o Bohu a s Bohem. Putování bylo obohaceno i o mše svaté, písně, modlitby a také vzájemné rozhovory a sdílení.

Převoz zavazadel jsme měli zajištěn, tak jsme putovali jen s batůžkem. Občerstvení jsme měli z vlastních zásob, až na Buchlovice, kde jsme měli „raut“ večer i ráno.

Z vedlejší farnosti šly dvě kamarádky už z Olomouce. Jedna z nich šla pěší pouť na Velehrad už třetí a stala se tak po této pouti členkou poutního bratrstva a dostala větší kříž. Já se k severnímu proudu přidala až v Kojetíně s pojistkou - manžel na telefonu. Dala jsem se na pouť, tak to snad nějak zvládnu. První večer jsem frflala sama pro sebe: „Proč jsem sem lezla, kdo mě sem hnal …“ a z opačného konce místnosti, kde mě snad ani nemohlo být slyšet, se ozvalo: „Já tě slyším!“ Vylovila jsem z báglu knihu Cesta - Josemaría Escrivá, náhodně otevřela a přečetla si první co mi padlo do oka a byla to tato rada: „Požehnaná buď bolest. – Milovaná buď bolest. – Posvěcená buď bolest… Oslavená buď bolest!“ – jak příhodné. Člověk si myslí, že si sáhl na dno svých sil, ale nakonec zjistí, že nekončí tam, kde si myslel. Všechny bolesti, puchýře, nepohodlí během pouti je třeba obětovat Bohu na úmysl, který si člověk dal, nakonec vše přebolí a zahojí se. Avšak duchovní zážitek, o který se člověk obohatí a milosti, které od Boha získá, mají trvalejší hodnotu. Když jsem po druhém dni pouti psala SMS sestrám, jak si užívám dovolenou, tak mi jedna z nich napsala: „Co jsi provedla, že máš takové pokání?“ Prosit a děkovat je stále za co a pokud člověk ví proč jít na pouť, tak se nad takovou otázkou jen pousměje.

Díky Bohu za světlo víry, za dobré počasí, všechny organizátory a dobrodince, kteří mám pomáhali a dá-li Pán Bůh, tak se 18.srpna 2010 sejdeme v Olomouci na X. pouti, která má téma desatero Božích přikázání. Pojďte s námi ….